Dánsko 2014 – parkourové haly, moře a přátelé23. 12. 2014

autor: Pavel Cibulka

Ve čtvrtek v 13:00 vyzvedávám dodávku v servise, kde byla na výměně rozvodů. Výměna byla dělaná za pět dvanáct, takže jsem si oddychl, že se to stihlo a jedu do skladu dát všech 9 sedaček do auta. Vzhledem k tomu že auto občas nestartuje, vydávám se ještě do řetězce auto Kelly pro startovací sprej a předražený olej pro dieslové motory, kdyby se náhodou dodávka začala rozpadat za jízdy a brát i olej z motoru. Hned pak se vydávám na vystoupení v DOXsech, kde máme roli tajných agentů, kteří dostávají velice zvláštní a legrační příkazy. Jedná se o flashmob na vernisáži výstavy, kde s pokerface po celou dobu děláme úkoly jako selfie s nic netušícími návštěvníky, dáváme úplatky a pak odcházíme, jako že peníze nejsou naše nebo ukazujeme tytyty na náhodnou oběť. Akce se velmi zdařila a opravdu bavila jak účinkující, tak diváky kteří si vše natáčeli.

Po vystoupení jedu ihned domu, balím si věci do Dánska a vše během 20 minut dávám do dodávky. Beru sebou také spoustu energie v podobě plechovek BigShocku a nabitou kameu GoPro Hero4. Celé dobrodružství chci nahrávat POV a udělat tak video, jako byste projeli celé Dánsko se mnou!:)

ODJEZD

Sraz je ve 22:30 u Kauflandu, kde se všichni konečně potkáváme. Naše posádka se skládá z Tom Ase, Dana, Assasina, Ríši a Sahira. Tahle veselá kopa nakupuje v kauflandu asi hodinu, protože jídlo v Dánsku je prý opravdu drahé a pak se již konečně dostáváme na dálnici z Prahy. Dan nám říká svůj plán, perfektní časový harmonogram a pak si beru deku a chystám se spát, co nejdéle to půjde.

PÁTEK

Budím se okolo 4:00 hodiny ráno a poslouchám, jak se kluci baví. Najednou si všímám cedule, kterou míjíme. Je na ni znak evropské unie a napsáno Polská republika – 600m. Říkám to řidičovi dopředu, že je super, že už jsme skoro v Polsku, ale ty mě hnedka seřvou, že přes Polsko nejedeme a že mám vidiny.

O pár sekund později vjíždíme do Polska. Dan hledá sjezd, kde bychom se otočili a vydali se konečně správným směrem. Zajížďka byla dlouhá pres 200km, takže se vracíme zpátky a už hlídáme cestu na Berlín všichni. Po několika hodinách klidné jízdy, kdy máme na tachometru o 500km více, i když z toho je velká část k ničemu, stavíme na záchod a obhlídnout dodávku. Tomas měl pocit, ze vidí jiskry za autem! Naštěstí jeho teorie se nepotvrdila, ale zjistili jsme, že teče olej z motoru. Hned vzpomínáme na cestu z Polska a vymýšlíme, co dál. Zvedám auto na hever, kontroluji, kde by to mohlo unikat, ale nemůžu nic najit. Rozhodneme se dojet k nejbližší pumpě a na světle zjistit víc.

Po delší domluvě u horké čokolády se rozhodneme zavolat asistenční službu a nechat auto odtáhnout do servisu. Vidina Dánska se nám o kus vzdaluje ale po cestě so servisu porad naději neztrácíme.

V servise je bohužel 15 aut před námi a vypadá to na dlouhé čekání. Po krátké rozmluvě se sekretářkou, která umí anglicky a po zjištění, že jedeme do Dánska přestávají uvažovat, že nám půjčí vlastní novou dodávku. Slibují, že se na auto podívají hnedka. Jdu do servisu za mechaniky a koukám, co na převodovce může téct. Bohužel závadu nemůžeme najit a její hledání dál by znamenalo několika hodinovou práci. Doplňují nám tedy jen olej a přejí šťastnou cestu, že snad s trochou štěstí do Dánska dojedeme. Za snahu jim darujeme jeden balíček BigShocku, 10 euro na kafe a v 10:00 dopoledne znovu vyrážíme směr Dánsko. Čeká nás ještě pres 7 hodin čisté jízdy.

Konečně Ollerup! Dojíždíme večer, rovnou se jdeme podívat do PK haly. Zde nás čeká naše oranžový překvápko, ZonyMan! Všude prokuristi, vysoké zdi a hlavně lešení everywhere! To co v cele ČR dohromady nenajdete je zde pod jednou střechou. Najdeme Jonnathana a ten nás zavede do komplexu pres ulici. Vede nás do tělocvičny, kde pakouristé spí. Co je ale neuvěřitelné, je rozlehlost institutu! Jdeme podzemní chodbou, pres knihovnu, společenskou místnost, okolo bazénu a teprve pak vcházíme do jedné z několika tělocvičen, která je ale rozlohou jako fotbalové hřiště! Tady si necháme věci a jdeme se najíst. Interiér jídelny je jak kostel. Na jídelnu navazuje hned gymnastický sál, kde trénuji zrovna tanečnici. Večer jdeme ještě trénovat do haly a pak brzo spát. Konečně spánek mimo auto!

SOBOTA

Ráno snídaně od 8:00, kde potkáváme všechny parkouristy ale i ostatní lidi co zde studují. Pak se jde do tělocvičny a už se začínáme rozkoukávat. Začínají první hecování, kongy a lache. Pro parkour je to zde opravdu perfektní, tisíce kombinaci, takže na roiter nikdo z nás ani nevkročí. Dopoledne se trénuje na zahřátí, takže ani z ostatních hostů nikdo nenarve žádnou pořádnou bombu.

Po obědě si dávám s Tom Asem a Zonym trochu regenerace, takže bereme plavky (které jsem si samozřejmě zapomněl) a jdeme do bazénu. Interiér téhle školy člověka opravdu vždycky překvapí. Okolo bazénu jsou antické sloupy a výklenky pro sochy. Všude hraje hudba, takže po diskotéce pod vodou jdeme na 10 minut do sauny a pak už zase trénovat. Odpoledne a večer už se v hale začnou dít jiné věci. Přijde největší král lache, Joe a jeho skoky z trubek tak daleko, že všichni jen nechápavé zírají. Naše česká skupina začíná skákat KDPcko a několik Danu se přidává. Nejvíce to pak zabije Oliver Thorpe, který vyšle double kong pres rail! Wtf? Epický, jeho skill je opravdu neuvěřitelnej.

Přidává se taky parta rusky mluvicích kamarádů, mezi nimi i Vova, Tary, Slava Petin a Stas Lazan. O téhle parte není moc slyšet až do večera, kdy se začnou navzájem vyhazovat na zeď, a později hlavně ostatní a to frontem. Kdo nezažil, neuvěří. Proste russians…

Mezitím se část IM přesouvá k jámě a Zony nás učí castflip z visu. Tehle flip zkouším poprvé a trvá mi cca 5 pokusů, než ho pochopím a začnu otáčet přes hlavu. Jáma je tu opravdu dobře udělaná. Trampolína na spod, pak velký molitan a na něm teprve kostky.

Po večeři ještě jdeme na vystoupení tanečnic a gymnastek. Všechny holky tu mají světlé vlasy a pleť, a taky neuvěřitelně namakané nohy. Takové quadricepsy se jen tak nevidí! Na oplátku se jdou pak podívat do haly, kde pár lidi udělá freerun exhibici. Zde už padají bomby jedna za druhou a člověk neví, kam se koukat dřív.

Večer už jen sedíme se Sahirem ve společenské místnosti a probíráme vše možné, především jak jen je to těžké s opačným pohlavím. Celou situaci velice zpestří zbytek týmu, který přijde se slovy: „Víte, co to znamená passy?“ a o zábavu je postaráno, probíráme nějaké hezké výjevy hlavy státu a s dobrou náladou jdeme spát.

NEDĚLE

Dopolední program je přednáška s Timem, která je zaměřena na veganství. Livewira a vše okolo jeho stravy sleduji a proto se na přednášku velice těším a jsem hlavně zvědavý. Poslední dobou dostával pozvání i do velice zajímavých pořadů a show všude po světě, hlavně díky jeho změně k veganství a názoru na spotřebu masa.

Na to je i zaměřena jeho přednáška, hodně říká hlavně o přístupu k jídlu. O tom, kolik se spotřebuje vody, energie a ostatních věcí než se k vám kus masa dostane na talíř. O lásce ke zvířatům a celému světu, že bychom se neměli chovat jako majitelé ale spíše ho chránit a starat se o něj, což se poslední dobu moc neděje. Celé to dokládá čísly a procenty, např. že při výrobě masa na jeden hamburger se spotřebuje 660 galonu vody! Je to neuvěřitelné, a i když ze mě vegetarián nebude, jsem za zkušenosti od Tima velice rad. Po přednášce poznáváme ještě Suzukiho, Japonce, který zde na škole dělá asistenta trenéra a bavíme se o spotech v Asii a Evropě. Do diskuze se přípoji i Tim, který skákal v Hongkongu a diskuze pokračuje asi dvě hodiny o všem možném.

Po obědě balíme, dáme si věci do auta a jdeme si ještě na chvilku zatrénovat do haly. Jam už končí a většina lidí se přijde jen rozloučit, takže hala je dost prázdná. Děláme společné fotky, pro nás, na storm channel atd. Před odjezdem se snažíme dolít olej do převodovky ale marně, takže se modlíme a vyrážíme po nejdelším mostě, který je mimo jiné i nejvyšší místo v Dánsku, do Gerlevu.

Do nového institutu dojíždíme večer v 18:25 a jdeme rovnou na večeři. Je to tady menší ale o to více rodinné, hlavně když nás Zony představuje a říká ze jsme singl, a že hledáme volné místo pod peřinou u dánských kamarádek…

Po jídle jdeme do gymnastické tělocvičny s perfektní trampolínou a doskokovou žíněnkou. Tady skáčeme jen chvilku rotace a doubly a pak se jdeme zregenerovat do sauny. Vždy 10 minut a pak v trenkách ven z budov koukat na Dánky do tanečního sálu.. Zony má prostě dobré nápady! Večer sedíme ještě s Baggym ze Slovenska ve společenské místnosti a povídáme o historii parkouru a o parkouru všeobecně.

PONDĚLÍ

Dnešní den je nakonec vice chillovaci než bylo v plánu. Ráno si jdeme zazpívat se všemi ostatními a pak posloucháme historku od ředitele o 2 milionovem rozpočtu na pokažený ceremoniál. Dopoledne ještě dospáváme u zonyho v pokoji a odpoledne se chystáme vyrazit do Kodaně. Bohužel se nám nepodařilo dolit odjet, takže po 2 marných hodinách jsme začali volat asistenční službu a s pomoci Dánských studentů domlouvat jaký imbus vlastně potřebujeme. Automechanik nám šroub povolí a po 15 minutách je již vše hotové. Bohužel už je 7 večer a náš výlet do Kodaně se ruší. Teď máme ale jiný problém, a to kde přespat? Naštěstí je tu náš oranžový kamarád a potají spíme v jednom domě mimo hlavní areál. V Gerlevu jsme si ve venkovním parku bohužel ani nezatrénovali, ale mám v plánu sem příští rok jet studovat, takže na všechno přijde řada.

ÚTERÝ

Budíček dáváme na 7:00, rychle snídáme, nebo se o to spíš pokoušíme a v mírném dešti a zataženém počasí vyrážíme konečně směr Kodaň!

Po příjezdu parkujeme a jdeme rovnou do centra a směr radnice, kde se podíváme na výstavu „dětských“ obrazů a pak pokračujeme centrem dál k vodě, kde je moderní architektura a 8house. Bohužel máme málo času, takže Kodaň a jeho krásné blondýny na kolech opouštíme a jedeme 300km směr BGI academy, zlatý hřeb našeho tripu do Dánska.

Dorážíme do obrovského komplexu, který je uprostřed pole a vypadá jako letiště s hangáry. Všechno je nové, buď z betonu, nebo jen šedivá a oranžová. Vstupujeme do haly kde je parkour park. Hala je opravdu obrovská, tři jámy s oranžovým molitanem, všude rozmístěné trampolíny a uprostřed je terasa na chill, ze které se dá skočit do největší jamy. Za tím se nachází betonové zdi, skoro to vypadá jako nedostavěný bárka a překvapivě všude jsou týčky a konstrukce ze zábradlí. Vše je tvrdé a zem je jen z betonu, takže kdo by cekal měkkou tělocvičnu, je vedle. Potkáváme se zde se Suzukim a jeho kamarádem z Ollerupu a společně vymýšlíme jeden challenge za druhým, skoro vždy dokud ho všichni neskočí. Po 3 hodinách tréninku jsou všichni tak unavení, že nikdo skoro ani nemluví. Spím v tanečním sále, primo nad parkem a máme 4 okna s výhledem na jámy, opravdu neskutečné!

STŘEDA

Ráno máme moznost trénovat od 7-10, ale po náročném tréninku vstáváme až v 8 a já jdu rovnou bez snídaně skákat. Natáčím nějaké záběry na GoPro a fotím park v tričku Palestra. Trénink končíme u doskokové žíněnky, která je stejně měkká jako jáma ale nemusí z ní člověk složitě lézt. Jámy jsou zde tak měkké, že člověk po dopadu úplně zmizí a ven leze za pomoci lana.

Vzhledem ke špatnému počasí měníme plán, venkovní trénink moc nepřichází v úvahu, takže se jen pojedeme podívat na slavný Tobyho double kong do Fredericie a pak k západnímu pobřeží na moře a snad i tuleně!

Ve Fredericii projdeme město, koukneme kde kdysi býval park z palet, ze kterého už zbyla jen konstrukce na lešení, dost podobná té co máme v Praze. Po chvilce začínají cihlové zdi a přicházíme ke známému spotu. Double kong je obrovský, ale abych se přiznal, na videu vypadá ještě hrozivěji. Za druhou zdí je asi metr a půl převýšení a krásná travička, jako dělané na pořádné bomby. Projdeme si spoty i okolo ale vzhledem k špatnému počasí ani netrénujeme. Se Sahirem si dáme slib, za rok se vrátíme a každý si zde skočí svoje předsevzetí. Pro Sahira KDP, pro mě kong do catu a pokud to bude moc jednoduché tak uvidíme jak dál.

Nasedáme zase do naší ghetto káry a jedeme skrz Dánsko na západ, k moři. Díky Danovi jedeme rovnou na perfektní místo, a nemusíme nic hledat. Když se blížíme k pobřeží tak se zde cítím jak na Aljašce. Všude malé domečky a sruby, jen okolo jedné cesty a v okolí žádné stromy jen malinké kopečky a tráva. Když se dostaneme na konec cesty, která končí v malém valu z trávy tak se před námi objeví jen dlouhá pláž a na obzoru moře. Dan vjíždí přímo na pláž s autem a všichni se zděsí a jen čekají, kdy zapadneme. K našemu úžasu je ale písek tvrdý jak beton a tak jedeme po pláži skoro až k moři. Dan přichází s dalším super nápadem, jdeme se vykoupat! Venku je cca 5 stupňů a Sahir s Ásou ani nejdou ven z auta. Po přemlouvání se ještě s Tom Asem začínáme svlékat a posledních 50 metrů do moře sprintujeme. Voda je opravdu, ale OPRAVDU hodně studená! Ale kdo by odolal? Být v Dánsku, na západním pobřeží a ani se nevykoupat? Cesta k autu už je horší, nohy jsou tak zmrzlé, že je skoro necítím a každý krok stojí hodně přemlouvání. Na pláži si ještě uděláme večeři a před námi je poslední bod našeho dobrodružství – Tropical Island v Německu.

KONEC TRIPU

Tam dorážíme okolo 6 hodiny ráno, kromě přestávky na dolití oleje do převodovky, bez problémů. Celý rozespalí a zničení z cesty jdeme dovnitř. Obrovský hangár, kde se za druhé světové války vyráběly vzducholodě, je uvnitř plný tropických stromů, zvířat a německých turistů:D. Naštěstí všichni ještě spí, takže se jdeme jen namočit do vířivky a vyspat se na pláž. Po třech hodinách spánku se začínají probouzet návštěvníci a my si jdeme celý hangár už za světla projít. Je to obrovské! Nejlepší jsou ale stejně pláže, kde se člověk cítí jako u moře a perfektně se zde spí. Cesta domů už je v klidu, ale já bych rovnou jel někam dál. Myslím, že v Praze dlouho nevydržím, po místech jako je BGI, perfektní parta lidí v Ollerupu nebo Gerlevu bych chtěl poznat další skvělá místa. Takže, necháme se překvapit, odkud bude příští článek na mém blogu!